Poslední letošní mistrák béčka…

Raci v práci resp. v Hradci
Foto: Jaroslav Havel

Na konci září se vydala celkem početná výprava našeho golfového klubu do Hradce Králové, kde se konalo 5.BT a 2.kolo I.ligy družstev.

Původní předpokládaná účast 18 lidí se ztenčila na 13 účastníků a nasazení do družstva bylo zkomplikováno neúčastí matadora týmu Václava Vitnera. Naštěstí zraněná Petra Vosmíková, marodný Radek Luxa, nová hvězdička Lenka Radnicová a nová posila z Chebu, která se osvědčila již v Plzni, Ondřej Kocum, tvořili solidní jádro prvoligového týmu, které doplnil Milan Bláha a Rudolf Miler. Prvoligový seniorský tým tvořili Bohumil Pokorný, Jaroslav Řehák a poprvé i nová seniorka Petra Vosmíková a Milan Bláha.

Počasí hře moc nepřálo, ale ani epidemiologická opatření kvůli šíření Covid 19 konání turnaje nezabránila. Nezúčastnil se pouze jeden klub, Yamka Praha, údajně z důvodu karantény, ostatní kluby po domluvě se zemským STK Lumírem Bendou chtěli ligovou soutež odehrát. Kluby se sjížděly už od soboty, ovšem tento den pršelo jen se lilo, ochladilo se na 7 stupňů Celsia a tak většina hráčů ladila formu spíše psychickou v útulném přátelském prostředí restauračního zařízení „U dvora“.

V neděli jako mávnutím kouzelného proutku déšť ustal a oteplilo se na 11 stupňů Celsia a tak se dalo trénovat ostošest. Pořadatelé zajistili perfektní občerstvení a postavili stany, kde se za deště dalo schovat. Na WC se sice muselo s rouškou, protože se využívaly prostory přilehlé školy, ale i to se dalo bez újmy zvládnout. Po zahájení jsme jeli na večeři a v deset už všichni byli v posteli a čerpali síly na hrací den.

Pondělní ráno slibovalo všelicos. Půlka oblohy byla zatažená a druhá půlka polojasná. Předpověď byla ale nekompromisní, v 8.00 hodin začíná pršet. A celý den budou silné přeháňky. A z výhledu meteorologů se stala skutečnost. Přerušovalo se několikrát, hrálo se za deště a soutěž se zkrátila na 3 kola.

Výsledky počasí značně ovlivnilo. Domácí sice byli od začátku na koni, ale na dalších pozicích se pořadím neustále míchalo. V prvním kole odstoupil Milan Bláha a Rudolf Miler se stal finishmanem. Naše rakovnické družstvo bylo po druhém kole na 4.místě , borci z Tempa dokonce na posledním. Chvíli hrozilo, že se snad ani turnaj nedohraje, jak silný byl déšť. Vůle většiny golfistů však byla silnější než vůle dešťové víly a její kapky se vždy na nějakou dobu v mracích pozdržely. Rozjelo se i třetí kolo, ale čtvrté už jury zrušila. Pořadím třetí kolo zásadně zatočilo. Naši rakovničtí hráči zahráli výborně, až na Rudovu 30, ale i to stačilo na krásné druhé místo. První byli Hradečtí Orli, třetí Tempo Praha, čtvrtí horalé z Tanvaldu a poslední Plzeň. V seniorech jsme byli od začátku na prvním místě a bylo tomu tak i po 32 úderech Jardy Řeháka ve třetím kole, kterého počasí položilo na lopatky.

V jednotlivcích jsme jako vždy měli spoustu želízek v ohni. V ženách obsadila první místo Lenka Radnicová ( 80 úderů ), v seniorkách byla na první pozici Petra Vosmíková (79 úderů) a stačilo to i na první příčku v absolutním pořadí. V kategorii „rakváčů“ (starších seniorů) byl se 72 údery první Bohoušek Pokorný a po rozstřelu s Martinem Bednářem z Hradce Králové obsadil i třetí místo v absolutním pořadí. Nejlepším rakovnickým mužem byl Radek Luxa se 77 údery.

Tento výsledek zahráli další čtyři muži a rozhodoval rozstřel o 2.-5.místo. Radek nedal bohužel hned první dráhu napoprvé a skončil tak na pátém místě.

Tato podivná koronavirová sezóna je za námi. Přezimujeme na krásném druhém místě se ztrátou 1 bodu na první Tempo Praha B a s náskokem 2 bodů před Hradcem Králové B.

Sportu zdar, dráhovému golfu zvláště, šťastné a veselé Vánoce a v novém roce 2021 vše dobré přeje všem

Petra

Dvojnásobný juniorský Mistr Evropy je z Rakovníka !

Vynikajícího úspěchu dosáhl v roce 2015 junior hájící v extralize družstev barvy GC 85 Rakovník Ondřej Škaloud. Že se takový úspěch nerodí sám, popsal Ondra následovně:

„Letošní Mistrovství Evropy juniorů bylo přiděleno Ostravě, kde je hezké hřiště schované pod střechou, takže lze trénovat i za deště. První kontakt s tímto hřištěm jsem měl v dubnu při extralize, ale to se mi nijak zvlášť nedařilo. Později už pod vedením šéfa juniorů Milana Lipmanna jsme byli v Ostravě znovu na tréninkovém kempu, který byl přípravou na Nationen Cup konaný v Ostravě 23. – 24. května. Tady se mi už dařilo lépe. I když konkurence nebyla ta nejvyšší, podařilo se mi být nejlepším hráčem turnaje, který je ovšem ve své podstatě soutěží smíšených čtyřčlenných družstev a v tomto případě jsem byl členem stříbrného družstva, které podlehlo poprvé až ve finále německé čtveřici. Dalším turnajem, který se hrál na ostravském hřišti, byla soutěž mládeže zvaná Junior trophy koncem června. Třetí místo, které jsem vybojoval, beru jako neúspěch, mé ambice sahaly na vítězství.

A pak přišel počátkem srpna samotný vrchol sezóny. Deset dní před Mistrovstvím Evropy jsme na ostravském hřišti pilovali údery, dolaďovali systémy, aby v den D bylo všechno připraveno, tak jak má být. Do družstva jsem byl nominován jako finišman šestičlenného družstva s náhradníkem, tedy poslední hráč, na kterém leží velká tíha odpovědnosti. Cením si důvěry, kterou jsem dostal, protože zkazí-li on, už není nikdo, kdo by mohl jeho výsledek vylepšit. Samotný průběh turnaje už probíhal podle představ. Čeští chlapci se od prvního okruhu usadili v čele startovního pole sedmi týmů, ovšem Němci se drželi po prvním dnu v odstupu 11 úderů. Druhý den zaútočili a dostali se před posledním okruhem do čela o tři údery. V posledním okruhu všichni čeští hráči zahráli fantasticky, Němce doslova přejeli a získali pro Českou republiku po dlouhé době pohár pro Mistry Evropy. Mně samotnému se podařilo stvrdit tento výkon osmnáctkou.

Na oslavy nebyl čas, protože hned následující den vrcholila soutěž jednotlivců, do které jsem vstupoval z prvního místa spolu se Švédem Zachariassenem. Boj to byl hodně náročný. Švéd odpadl, ale místo něho se stal největším soupeřem Němec Szablikowski. Ten měl po dvanácti okruzích stejně úderů jako já a o vítězi tak musel rozhodnout rozstřel, který v některých momentech i o štěstí a to se přiklonilo na dvanácté překážce na moji stranu. I druhá radost ve dvou dnech byla nepopsatelná.

Čtvrtý hrací den probíhal turnaj ve hře na jamky. Dvěma výhrami jsem postoupil do čtvrtfinále, ale síly došly, navíc Němec Siebert ve čtvrtfinále neudělal ani jednu chybu a po zásluze postoupil.

Závěrem bych chtěl poděkovat všem sponzorům a zejména pak Městu Rakovník, které podporuje sport jako takový, bez ohledu na jeho popularitu. Bez jejich podpory bych takových výsledků těžko dosáhl.“

405cs_2[1]